Nové důkazy proti Naseru Oričovi, tentokrát z knihy bosenského Muslima

globe-32299_960_720

Byzantine Blog, 28.May 2008

Ibran Mustafic: Srebrenica byla „plánovaným chaosem“

Bezprostředně před 1.dubnem 2008 se v diskusi před jmenovaným výborem haagského tribunálu v kauze srebrenického warlorda, velitele bosensko-muslimské armády ve Srebrenici Nasera Oriče, objevilo nové psané svědectví, odhalující některé předtím neznámé detaily o „pánu života a smrti ve válkou roztrhané Srebrenici.“

Ibran Mustafic, autor knihy „Plánovaný chaos“, o které si většina muslimských vůdců přeje, aby nebyla nikdy napsána, byl poslancem strany Demokratické akce (SDA, vedené bosensko-muslimským vůdcem Alija Izetbegovičem) v parlamentu Bosny a Hercegoviny po volbách v roce 1990, a těsně před začátkem občanské války také prezidentem výkonné rady obecního shromáždění ve Srebrenici.

Na začátku občanské války se Mustafic střetl s tím, co nazývá „Chunta/junta Nasera Oriče“ , což vyústilo v sérii pokusů ho zavraždit. Při třetím pokusu o atentát byl 11.května 1995 Mustafic těžce zraněn a bylo považováno za zázrak, že přežil. Útoky bosenských Muslimů proti Mustaficovi se staly častějšími poté, co byla vydána jeho kniha. Poslední útok se stal 25.dubna tohoto roku, kdy byl za denního světla napaden a strašlivě zbit skupinkou kriminálníků v centru Srebrenice.

„Nazývají mě zrádcem,“ říká Mustafic, „Prohlašují, že jsem si vymyslel zločiny Nasera Oriče, ale tenhle druh stupidity mě vadí nejméně. Účelem mé knihy nebylo hájit Srby, ale já nechci v žádném případě hájit členy mého národa, kteří spáchali zvěrstva. Zločinci jsou zločinci, nehledě na jejich jména a národnost. Kategoricky prohlašuji, že Naser Orič je válečný zločinec nemající obdoby!“

Ukrutné válečné zločiny proti srebrenickým Srbům

„Plánovaný chaos“ vrhá nové světlo na srebrenické události během války a reprezentuje první přiznání a svědectví bosenského Muslima ze Srebrenice o srbském utrpení ve srebrenické oblasti. Stranou popisování zločinů bosensko-muslimské armády pod vedeném Nasera Oriče proti Srbům Mustafic dále svědčí o vyzbrojování bosenských Muslimů před a během války, včetně období, kdy byla Srebrenica prohlášena demilitarizovanou zónou pod ochranou OSN. Popisuje také vzájemné srážky mezi bosenskými Muslimy v magistrátu Srebrenica, ovládaného mafií Nasera Oriče.

Podle Mustafice srebrenický warlord Naser Orič od raného mládí zbožňoval hnutí Ustaša, vybírajíc si za své idoly notoricky známé chorvatské nacistické zabijáky jako byli Jure Frantic, Kadrija Softic, Nurif Orič a další členové „černých legií“ Ustaša a bosensko-muslimské SS 13.divize Handžar, a byl naočkovaný opovržením a nenávistí vůči Srbům.

Přes ohromující důkazy rozsáhlých zvěrstev a válečných zločinů spáchaných Oričem a jeho gangem ve městě Srebrenica a okolních vesnicích obydlených Srby, zprostil jej haagský tribunál viny z přímé účasti na vraždách a krutém zacházení se Srby, a odpovědnosti za svévolné zničení celých vesnic, kostelů, domovů a vlastnictví. Ačkoliv byl odsouzen za „selhání předejít zabíjení a týrání vězněných bosenských Srbů muži pod jeho velením“, a odsouzen ke dvěma letům vězení, byl okamžitě propuštěn poté, co už strávil ve vazbě Haagu tři roky během šarády soudu.

Naser Orič je netvor, válečný zločinec nemající srovnání

Mustaficova kniha nicméně nabízí dostačující svědectví o Oričově přímé účasti v jedněch z nejhrůznějších válečných zločinů spáchaných během občanské války na území Bosny a Hercegoviny.

Pravděpodobně nejvíce šokující kapitolou knihy je jedna s osobním doznáním Nasera Oriče o prvním Srbovi, kterého zabil vlastníma rukama, vraždě srebrenického soudce Slobodana Iliče.

„Když jsme vzali tu skupinu zajatou v Zalazje z vězení (ve Srebrenici), abychom je vzali zpátky do Zalazje, a když začalo zabíjení, dostal se mi do rukou Slobodan Ilič. Vylezl jsem na jeho hruď. Byl zarostlý a vlasatý jako zvíře. Díval se na mě bez jediného slova. Vytáhl jsem bajonet a zabodl ho přímo do jeho oka, a otočil s ním tam a zpět. Nevydal ze sebe jediný zvuk. Potom jsem ho trefil nožem do druhého oka… Nemohl jsem věřit tomu, že nereaguje. Abych řekl pravdu, to jsem se poprvé vylekal, tak jsem mu hned potom podříznul krk,“ popsal Orič doslova Mustaficovi svůj „výkon“ během jednoho večera, kdy ho Mustafic navštívil.

Oričovo přiznání je následované svědectvím Mustaficova strýce Ibrahima, který byl svědkem toho samého vraždění.

„Přišel Naser a řekl mi ať jsem připraven okamžitě přijít s vlajkou před vězení ve Srebrenici. Ustrojil jsem se a vyrazil. Když jsem přišel před věznici, vytáhli všechny zajaté v Zalazje a nařídili mi odvést je směrem k Zalazje. Když jsme dojeli do skladiště/železniční stanice? , nařídili mi, abych zaparkoval kamion. Uklidil jsem se do bezpečné vzdálenosti. Jenomže když jsem viděl jejich divošství a když začalo vraždění, cítil jsem, jak se mi z hlavy odešla všechna krev. Když Zulfo (Tursonovic) rozpáral nožem hrudník zdravotní sestry Rady, zatímco se jí ptal na umístění radiové stanice, nemohl jsem se na to už déle dívat. Odešel jsem odtamtud pěšky zpátky do Srebrenice a oni potom přijeli zpátky kamiónem, který jsem poté odvezl ze Srebrenice domů do Potocare. Vnitřek byl celý zkrvavený,“ cituje Mustafic strýcovo svědectví.

Výše zmíněná zdravotní sestra Rada Milanovičová zůstala ve Srebrenici dokonce poté, co její rodina odjela. Srebrenická centrála územní obrany jí přiřadila k lékařské polní skupině a do místní nemocnice.

Celý most plaval v srbské krvi

Mustafic také líčil další zločiny proti Srbům z města Srebrenica, které byly více, či méně dobře známé. Zmínil se o tom, jak po útoku proti vesnici Jezestica „Kemo z Pale (poblíž Sarajeva) nesl sebou oddělenou lidskou hlavu a děsil tak lidi.“

Je zde také popsána vražda rodiny Stjepanovič. Členové rodiny byli vytaženi z jejich bytu ve Srebrenici Oričovými řezníky v červenci 1992 a vzati blízko k Potočare.

„Andjelija Stjepanovičová (74) a její syn Mihajlo (50) byli mezi těmi brutálně zavražděnými. Jeden bosenský Muslim z Potočari poté popsal, že celý most, kde byli tito ubozí lidé zabiti, doslova plaval v krvi. Vrahem rodiny Stjepanovičových byl Kemo Mehmedovic z Pale, Naserův věrný následovník v krutostech. Kat dnes žije v Rakousku, podobně jako spousty podobných příkladů ze Srebrenice. Je ostuda, že ani jeden z těchto netvorů v lidské podobě nemusí čelit odpovědnosti za své zločiny a jejich hlavní organizátor a jeden z těch, kdo jim nařizovali zabíjet, Naser Orič, si dnes pochoduje na svobodě,“ komentoval jeden z hrstky bosensko-srbských civilistů, kteří přežili peklo věznění ve Srebrenici.

V Mustaficově knize byly také odhaleny předtím málo známé detaily o mučení a vraždě těžce nemocných Krsto Dimitrovskeho a jeho ženy Velinky, obviňující osobu jménem Ejub Golic, bývalého velitele „Nezávislého horského praporu“ z vesnice Glogovo. Golic byl zbaven obvinění vznešených proti němu za tyto zločiny.

Haagský tribunál odměňuje bosensko-muslimské zločince

Bez ohledu na líčení těchto a dalších barbarských mučení a vražd Srbů, kteří měli tu smůlu a zůstali ve Srebrenici okupované Oričovými řezníky, Mustafic dále popisuje jak bylo jeho svědectví proti muslimským srebrenickým netvorům u haagského tribunálu odmítnuto, a proč neměl příležitost říci soudu co skutečně probíhalo v „bezpečné zóně Srebrenica“ předtím, než město obsadil generál Mladič.

„Byl jsem skutečně povolán svědčit před haagský tribunál jako svědek obžaloby (v procesu proti Oričovi) , a věřím, že jsem měl být pravděpodobně posledním svědkem obžaloby. Po třech dnech strávených předběžnou procedurou tam byl hlavní rozpor mezi představitelem žaloby a mnou. Za prvé, obvinění proti Oričovi bylo naprosto absurdní. Byl obviněn z věcí, ze kterých nebyl vinen, ale ne z věcí, ze kterých vinen byl. Za druhé, haagský tribunál stále víc a víc vypadal jako šaráda Carly del Ponte, takže se množství procesů změnilo v cirkus. Nakonec jsem byl nejvíce uražen, když se mě pokusili vydírat vyhrožováním sedmi lety vězení nebo pokutou 200.000 eur. Když jsem viděl ten papír nemohl jsem zůstat potichu a řekl jsem žalobci: „Správně!, celý smysl mého příchodu sem svědčit byl ve skutečnosti dostat přísnější trest než Erdemovič (jiný bosenský válečný zločinec), který byl haagským tribunálem odměněn za přiznání své osobní účasti na vraždě 140 lidí. Po tom všem jsem přišel před soudní síň, čekal jsem dvě hodiny, ale nakonec mě informovali, že se soudci rozhodli nenechat mě svědčit, a že můžu jít zpátky domů,“ napsal Mustafic.

Srebrenica – bezpečné útočiště pro válečné zločince, kriminálníky a mafii

Co se týče situace v „bezpečné zóně“ Srebrenica, Mustafic napsal, že když byla oblast prohlášena demilitarizovanou zónou a umístěna pod ochranu OSN, nedocházelo k žádným „provokacím“ bosensko-srbské armády. Navzdory tomu podle Mustafice Oričovi Muslimové pokračovali v kopání zákopů podél města Srebrenica a vedle humanitární pomoci byly do „demilitarizované zóny“ dopravovány zbraně, všechno přímo před zraky holandského praporu UNPROFOR.

Mustafic napsal, že přestože byly umístěny kolem města umístěny tabule, hlásající „Demilitarizovaná zóna, všechny vojenské operace přísně zakázány, článek 60, protokol 1 Ženevských konvencí“, dodávky zbraní, munice, uniforem a výbušnin nebyly nikdy přerušeny. Vojenské vybavení, navzdory rezoluci OSN zakazující lety nad Bosnou a Hercegovinou, bylo dopravováno helikoptérami. Taktéž dohoda mezi Ratko Mladičem na bosensko-srbské straně a Seferem Halilovičem na straně bosensko-muslimské, stanovující, že „ani jediný voják nesmí být uvnitř, nebo chtít vstoupit do demilitarizované zóny, mimo členy UNPROFOR, nesmí držet zbraně, výbušniny nebo munici“, byla bosensko-muslimskými vojáky považována za naprosto zbytečnou.

Mustafic píše, že bylo celkem uskutečněno 18 letů dopravujících zbraně, většina v době, kdy byla Srebrenica údajně demilitarizovanou zónou pod ochranou jednotek OSN (UNPROFOR).

Mustafic vznáší velkou část viny na holandské vojáky umístěné ve Srebrenici, když prohlašuje, že si byli plně vědomi všech porušení každodenně páchaných Oričovým gangem, ale rozhodli se to jen tiše sledovat, doufajíc, že ve zdraví přečkají službu.

„Holanďané očividně přijali hlídání linie společně s našimi vojáky jen za účelem zbavení se zodpovědnosti, a ukázat světu, že Srebrenica nebyla demilitarizovanou zónou. Opravdu, holandský prapor, který měl mít asi 600 vojáků, měl jen 250 vojáků, zatímco Oričova 28.divize se skládala s 5.500 údajně odzbrojených mužů,“ napsal Mustafic.

„Když začaly boje o Srebrenicu, jeden z našich hrdlořezů pravděpodobně na rozkaz zabil vojáka z holandského praporu. To pomohlo rozpustit celý systém holandské odpovědnosti,“ odhalil Mustafic.

Založení muslimského státu zapečetěného obětní krví nevinných

Mustafic také poznamenává, že muslimští vojáci ze Srebrenice nepřestávali v přepadech a výpadech z „bezpečné oblasti“, zabíjení členů bosensko-srbské armády, a že používali Srebrenicu jako chráněnou základnu pro útoky na okolní srbské vesnice, jako byl nájezd velitelů Ekrema Salihovice a Ibrahima Mandzice pod Oričovým vedením na srbskou vesnici Visnjica, kde zabili civilisty a vesnici spálili.

„Když jsem řekl Mandzicovi, že takovéto útoky by mohly ospravedlnit útok bosensko-srbské armády na Srebrenicu, řekl mi: Tyhle akce jsme neiniciovali my, rozkazy jsme dostali ze Sarajeva“, svědčí Mustafic, a dodávaá, že se později dověděl, že „rozkaz k útoku na srbské vesnice kolem Srebrenice podepsal Enver Hadzihasanovic (z hlavního velitelství bosensko-muslimské armády v Sarajevu)… Zjevně chtěli vyprovokovat odezvu za účelem vyřešení srebrenického problému.“

Nicméně se ukázalo, že „problém“ bosensko-muslimských vůdců a jejich zahraničních sponzorů, který chtěli vyřešit, byl daleko vážnější, nežli otázka jednoho města v Bosně a Hercegovině. Ve skutečnosti plánovali, jak po destrukci Jugoslávie převzít vládu nad celou Bosenskou republikou, přestože bosenští Muslimové tvoří jen jeden z velkých národů žijících v Bosně a Hercegovině a dokonce ani dnes netvoří většinu. Jediným způsobem jak toho dosáhnout, bylo úplné zničení/vykořenění bosenských Srbů, nebo pokud by to nešlo, tak celý srbský národ spojit s obviněním z „genocidy“, což by umožnilo naprostou asimilaci veškeré srbské půdy a vlastnictví v zemi.

Ibran Mustafic toto tvrzení potvrdil již v červenci 1996:

„Podle našeho zvyku (bosensko-muslimského) když někdo dokončuje základy stavby domu, musí nad ním být obřadně zabito zvíře. Zdá se, že Srebrenica byla obětním beránkem pro založení tohoto (muslimského) státu.“

Překlad Messin, 8.6.2008

Zdroj: http://byzantinesacredart.com/blog/general/_bosnia/

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich