Haiti: bezuzdné násilí v zemi desetitisíce mrtvých

globe-32299_960_720

Haiti. Mnohým se při vyslovení tohoto slova vybaví magický kult voodoo nebo zidealizovaná představa tropického ráje. Skutečnost je však mnohem fádnější a ve svém důsledku naprosto tragická.

Tato malá země uprostřed Karibiku je všeobecně považována za nejchudší na celé západní polokouli, a to mezi zeměmi Latinské Ameriky, které svoji chudobu a mizérii mohou poměřovat se státy subsaharské Afriky. V roce 1915 byla uskutečněna první velká americká invaze do země. V té době se prezident USA Thomas Woodroow Wilson slunil v úspěších na domácí půdě, kdy s velkou fanfárou propagoval svůj program „Nová svoboda“, jehož ústřední myšlenkou byl boj namířený proti moci obřích trustů a rozsáhlé korupci.

V povědomí široké veřejnosti je zakotven tzv. „wilsonovský idealismus“, který si náš národ spojuje s prezidentovou zásluhou na založení samostatného československého státu. Ačkoliv je tento státník považován za šiřitele morálky, práva a demokracie a stal se nositelem Nobelovy ceny za mír, provázelo americkou invazi na Haiti bezuzdné násilí, které zplodilo tisíce mrtvých civilistů; bylo znovu obnoveno otroctví a země trpěla pod břemenem brutální mariňácké okupace dalších devatenáct let.

Na konci padesátých let se k moci na Haiti dostala mocná tyranie klanu Duvallierových. Nutno poznamenat, že se tak stalo s pomocí regionálního hegemona, který považoval za naprosto přirozené ovlivňovat politické a ekonomické dění národů v latinskoamerickém regionu, jež ve velké míře vedlo k nevídaným tragédiím v těchto zemích.

Diktatura otce a syna Duvallierových za sebou nechala spálenou zemi a desetitisíce mrtvých. V roce 1986 byl, přes velké úsilí udržet se u moci, svržen „Baby Doc“ Duvallier, kdy již bylo pro Spojené státy nemožné, díky silnému mezinárodnímu tlaku, dále represivní režim vydržovat.

Přelom osmdesátých a devadesátých let dvacátého století je spojen s důležitými celosvětovými změnami, i když v neokoloniálním panství vítěze studené války nadále vládly drastické poměry.

V roce 1990 byl populárním hnutím zvolen prezidentem Haiti Jean-Bertrand Aristide. Vláda Spojených států reagovala bryskně: navýšila pomoc haitské proamerické elitě a začala připravovat plán na svržení demokraticky zvoleného prezidenta. Po sedmi měsících byl prezident Aristide svržen vojenskou juntou a nucen opustit zemi a odejít do exilu. Zemi opanovalo brutální násilí, které bylo rozpoutáno protiaristidovskou opozicí, jež byla v přízni americké vlády. Organizace amerických států (OAS) vyhlásila embargo, které však USA porušovaly

prostřednictvím ilegálních transakcí zprostředkovaných mamutími koncerny, které spolupracovaly s vojenskou juntou. Prezident Clinton dále nabízel juntě výhodné ekonomické kontrakty, ještě těsně předtím, než se rozhodl v zemi nastolit „demokracii“.

zdroj ZDE

Podmínky, za kterých byl v roce 1994 Aristide opět dosazen do úřadu, byly ale pro zemi dlouhodobě neúnosné, zvláště implementace destruktivní politiky Světové banky. Tato politika jen více drancovala zemi, protože neoliberální reformy, jež umožňovaly otevření země zahraničnímu kapitálu, připravily místní farmáře, kteří pěstovali hlavně rýži, o obživu.

Aristide byl v roce 2000 znovu zvolen do prezidentského úřadu, přestože neviditelná ruka trhu během jeho vlády dále plundrovala zemi, aniž mohl prezident důrazně zasáhnout. O čtyři roky později byl ale znovu svržen pučem, za kterým stály USA a Francie, a unesen do Afriky.

zdroj ZDE

Členové hnutí LAVALAS, jehož hlavou byl unesený prezident, ale i nevinní civilisté, byli vystaveni nelítostnému teroru zabijáků z hnutí FRAPH, rekrutů z bývalých řad přívrženců klanu Duvallierových a protiaristidovské opozice.

zdroj ZDE

Podle studie, již nedávno publikoval odborný lékařský časopis The Lancet, bylo jen v hlavním městě Port au Prince a blízkém okolí, od února roku 2004 do května 2006, zabito 8 000 lidí a znásilněno na 35 000 žen. Tyto zločiny byly spáchány především kriminálními gangy, dále pak haitskou národní policií a protiaristidovskou opozicí, jak je uvedeno ve zprávě.

zdroj ZDE

V zemi třetím rokem působí jednotky OSN tzv. MINUSTAH, jejichž úkolem bylo eliminovat násilí a politické vraždy. Avšak tyto jednotky totálně selhaly a podle zpráv členů haitského disentu přímo do bojů proti státním a dalším gangům nezasahovaly, ba přímo na zvěrstvech participovaly, jak dokazuje nedávný masakr 23 civilistů včetně dětí.

zdroj ZDE

Studii, kterou vypracoval odborný tým časopisu The Lancet, ignorovala přední světová média, jmenovitě BBC a Guardian. Ignorovaly ji i různé nevládní organizace, které jsou v přímém spojení s haitskými zabijáky.

zdroj ZDE

V tomto roce byl do prezidentského úřadu zvolen René Préval, sympatizant exprezidenta Aristida a jeho hnutí LAVALAS. Zběsilá situace v zemi povolila na intenzitě, i když haitská proamerická elita stále drží ve svých rukách důležité ministerské úřady, opanuje justici a vytrvale se snaží provést převrat.

zdroj ZDE

Zatímco zraky světové veřejnosti jsou upřeny na Blízký a Střední východ, situace na Haiti zůstává kritická a mimo jakékoliv smysluplné řešení, z velké části kvůli Spojeným státům, Francii a Kanadě, neboť tyto země preferují všechno možné, namísto dodržování základních lidských práv v zemích třetího světa.

Napsal Daniel Veselý (Britské listy 13. 10. 2006)

 

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich