Justin Raimondo: Gruzie – Růže je bez květu

globe-32299_960_720

Antiwar.com

Zatímco je veškerá pozornost zaměřena na Pákistán – poslední z USA podporovaných diktatur, která implodovala, tak dalším a dokonce ještě více názorným příkladem je ostrý zásah prezidenta Michaila Saakašviliho v Gruzii. Zatímco režim generála Mušarafa není dílem USA – generál zahájil převrat sám, s oficiálním americkým nesouhlasem – Gruzie, jak si pamatujete, byla místem „revoluce růží“ jedné z řady USA podporovaných a placených „barevných revolucí“ v zemích bývalého Sovětského svazu. Tyto revoluce měly podle propagandy přinést „více demokracie“.

Jenomže jak ukázalo, jakmile se údajně „demokratičtí“ revolucionáři dostali k moci, byli horší než ti jimi svržení despotové, a Saakašvili je toho exemplárním případem: vyhlásil „výjimečný stav“, zakázal nestátní média, zakázal veřejná shromáždění a zahájil vládu teroru proti svým politickým oponentům.

Umíte si představit ten povyk, kdyby tohle udělal Vladimir Putin? Anne Applebaumová, Gary Kasparov a Andrei Illarionov z Cato Institute by byli kolektivně zděšeni, a jednohlasně by křičeli „vidíte! My jsme vám to říkali!“. Bezpochyby by se rychle chopili příležitosti a psali o tom v úvodnících hlavních deníků, zatímco mluvící hlavy v rozhlase a další média by sborově přirovnávali Putina ke Stalinovi.

Putin dosud neudělal nic ani vzdáleně podobného, přesto se západní komentátoři chovají jako kdyby tomu tak bylo: v Rusku existují opoziční politické strany (a jejich média). Existují zde komunisté, ale i Kasparovem vedená „demokratická“ uskupení, která mají nepatrně členů a více podpory v západních médiích, než mezi ruskými voliči. Protože se tyto skupiny jen těžko dostávají do televize, stěžují si a považují to za „důkaz“toho, že Rusko „upadá“ do autoritativního režimu.

Ale když se někde jinde v bývalých sovětských republikách vynořuje skutečný autoritativní režim, neslyšíme od těchto lidí prakticky nic. Důvod je velmi prostý: Saakašvili a jeho parta jsou „prozápadní“. To znamená, že byli dosazeni k moci Američany, kteří řídili růžové „revolucionáře“ z Washingtonu, platili „revolucionáře“ v amerických dolarech a pokračovali v nalévání peněz do vzniklého režimu – navzdory mnoha znamením, že Saakašvili a jeho strana už nebyli „demokratičtí“, či méně gangsterští, nežli jejich post-komunističtí předchůdci.

Putin byl údajně hlavní osobou v pozadí vražd Anny Politkovské, Alexandra Litviněnka a řady dalších – včetně pokusu o vraždu otravou ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka – navzdory faktu, že se nikdy neobjevil žádný pevný důkaz spojující Kreml s těmito zločiny. Avšak když je prozápadní Saakašvili věrohodně obviněn z vraždy svého bývalého ministra obrany, mlčení rusofóbního „lidsko-právního“ zástupu je ohlušující.

Saakašviliho vláda předvídatelně obvinila protivládní opozici ze spojení s ruskými tajnými službami: je to prý celé Putinovo spiknutí za účelem svrhnout vládu a podrýt gruzínskou suverenitu. To byla linie Saakašviliho a jeho podporovatelů po celé roky. Přesto je obvinění chatrné – zvláště když se několik bývalých členů jeho vlastní strany, včetně bývalých ministrů, spojilo s opozicí k odsouzení jeho vlastní vyvíjející se diktatury.

Výlet George W. Bushe do Tbilisi v roce 2005 byl společně s jeho cestou do Lotyšska pečlivě naplánován pro zvýraznění obklíčení Ruska a ke zveličení významu zvětšující se propasti mezi USA a Putinovým Ruskem. Když Bush stál vedle Saakašviliho na „Náměstí Svobody“ tak poznamenal: „jsem hrdý, že stojím vedle prezidenta, který ukázal takového rozhodného ducha a vůdcovství ve věci svobody.“ Člověka by zajímalo, zda je stále hrdý, i když gruzínští policisté bijí demonstranty v ulicích a gruzínská média čelí dočasnému omezení.

Jak dopadají policejní obušky na hlavy Gruzínců, Ministerstvo zahraničí USA volá po „konstruktivním dialogu“! Jak se někdo může angažovat v dialogu jakéhokoliv druhu s ozbrojeným kriminálníkem, který se na vás ohání obuškem, je tajemstvím, co zná jen americké ministerstvo zahraničí, které doposud zanedbalo jasné odsouzení tvrdého zákroku – já bych nečekal ani den.

Jak se kolem bývalého Sovětského svazu zvedá bezpečnostní plot, navržený k zadržování Rusů na jejich místě, Gruzie dostává ze Západu miliony „zahraniční pomoci“ včetně vojenské, a usiluje s americkou pomocí o členství v NATO. Zvláště se mi líbilo, jak jeden anonymní byrokrat takto popisuje program americké pomoci:

„Demokratizační programy v Gruzii zlepšují průhlednost veřejného sektoru a zodpovědnost na národních i místních úrovních; urychlují právní pravidla; zajišťují širokou účast veřejnosti na politickém životě; a podporují národní integraci a budování míru…Americká pomoc podpoří vývoj národní strategie a akční plán k podpoře národní integrace a tolerance bude zahrnovat podporu pro demokracii, důvěru a mírová budovatelská úsilí, včetně podpory občanské společnosti a nezávislých médií“.

Georgi, tyhle programy dobře zafungovaly, je to tak? Nakonec nynější gruzínská vláda umlčela média, zatkla své politické oponenty, zmlátila je a vyhrožovala opozičníkům smrtí. Saakašvili a jeho komplicové volají po předčasných volbách, včetně referenda za pokračujícího „výjimečného stavu“. Teď je to „demokracie“ v akci – zatknout opozici a potom vyhlásit volby.

Americký program zahraniční pomoci Gruzii byl nedávno v Kongresu označen jako „příběh úspěchu“. Gruzie společně s Ukrajinou a Moldávií – dvěma zeměmi, které se nedávno přestěhovaly na oběžnou dráhu Ameriky – jsou popisovány jako země „v popředí reforem“, zatímco Rusko a Bělorusko jsou „země, které představují demokratické výzvy“. Člověka napadne, jaké že proběhnou „demokratické změny“ Saakašviliho uchopením diktátorské moci. Můj odhad: bude to obchod jako obvykle.

USA se zabývaly vyzbrojováním Gruzie, údajně kvůli „teroristické hrozbě“ , avšak pravý cíl provokování Rusů – byl skryt špatně. Mnoho z vojenské pomoci placené americkými daňovými poplatníky jaksi skončilo ve velmi pochybných rukou, jak je zdokumentováno například zde. Mezitím vyvolává znepokojení nedávno privatizovaná americká vojenská přítomnost v Gruzii: soukromý dodavatel provázaný s žoldáckou firmou Blackwater poskytuje školení a další pomoc gruzínské policii a vojenským jednotkám které nyní tlučou, vězní a zabíjí oponenty režimu?

Barevné revoluce“ sponzorované USA a vítané washingtonskými skupinami v médiích jako předvoj „demokracie“ a „občanské společnosti“ byly a nejsou ničím jiným, než cynickou manipulací navrženou k podpoře amerických geopolitických zájmů. Ideou je obklíčení Putina, odříznutí cesty pro ruskou ropu, volně tekoucí hladové Evropě a uškrcení ožívajícího Ruska v jeho kolébce dříve, než bude mít skutečnou šanci důvěryhodně vyzvat/odmítnout americkou hegemonii.

Když policie mlátí demonstranty, vpadla do soukromých médií a zakázala veřejná shromáždění, USA zůstaly potichu: ale tohle zmlknutí hovoří nahlas. Opoziční vůdkyně Tina Khidasheli podle Washington Post „obvinila z násilí částečně Spojené státy kvůli jejich bezpodmínečné podpoře gruzínské vládní skupině“. „Čtyři roky se neptali na nic, co Saakašvili dělá“, řekla. „Maják demokracie? Dnes byla zářná demokracie v ulicích“, dodala. Khidasheli.

Americká pomoc Gruzii by měla být hned ukončena: už ani cent pro laciného tyrana Saakašviliho. Američtí pracovníci včetně diplomatů a vojenského personálu by měli být staženi ze země. Měli bychom zákrok buď podpořit, nebo mu odporovat: tady neexistuje žádná střední cesta a žádný dobrý důvod, proč by měli být američtí daňoví poplatníci nuceni dotovat Saakašviliho diktaturu. Dále by se mělo přestat hovořit o vstupu Gruzie do NATO a EU. To jsou konec konců údajně uskupení liberálních demokracií.

Jak se přes ulice Tbilisi valí tanky, květ je natrvalo pryč a růžová revoluce také. Zbyl tu jen zhoubný plevel bez jediné kapky vláhy od Bushe, velkého pěstitele „demokracie“.

Překlad Messin, 15.11.2007 Zdroj

 

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde