Labutí píseň pro NATO: Skutečná cena porážky v Afghánistánu

globe-32299_960_720

Mike Whitney, Gobal Research

Měla to být „prospěšná/dobrá válka“; válka proti teroru; válka osvobozenecká. Byla vedena s úmyslem upoutat pozornost světa na americkou vojenskou schopnost, elitní armádu a ohromující palebnou sílu. Měla demonstrovat – jednou provždy – že jediná světová velmoc nemůže být nikdy poražena a nelze jí vzdorovat; že Washington může rozmístit jednotky kdekoli na světě a podle libosti rozdrtit všude na světě své protivníky.

Potom to šlo všechno stranou. Válka se dostala mimo scénář Pentagonu. Taliban ustoupil, čekal, přeskupil se, a sáhnul k odvetě. Zajistil si podporu Paštúnů a domorodých náčelníků, kteří viděli, že Amerika nikdy nectí své závazky; že pořádek nebyl nikdy znovu obnoven. Operace Trvalá svoboda nepřinesla mír ani prosperitu; jen okupaci. Uběhlo sedm let a Afghánistán je pořád ovládán válečníky a drogovými obchodníky. Nic se nezlepšilo. Země je v troskách a vláda je podvod. Ponížení ze zahraniční okupace přetrvává, zatímco zabíjení pokračuje bez konce v dohledu.

Válka není zahraniční politika. Je to zabíjení. O sedm let později; je to pořád zabíjení. Taliban převzal moc nad více než polovinou Afghánistánu. Vedli ozbrojené operace v hlavním městě Kábulu. Jsou zakopáni u Logaru, Wardaku a Ghazni. Kontrolují obrovské pásy území v Zabulu, Helmandu, Urzganu a Kandaháru. Nyní jsou připraveni k vystupňování operací a zahájit jarní útok, což znamená jen zesílení násilí.

Přístup Talibanu je metodický a promyšlený. Ukázali, že mohou vydržet ty nejkrutější podmínky a ještě dosáhnout taktických vítězství nad lépe vybaveným nepřítelem. Jsou velmi motivovaní a věří ve svou věc. Konec konců přece nebojují, aby okupovali cizí národ; bojují za obranu své vlastní země. To posiluje jejich rozhodnost a udržuje vysokou morálku. Až vojáci NATO a USA z Afghánistánu odejdou; Taliban zůstane, právě jako to udělali když před 20 lety odešli Rusové. Žádný rozdíl. Americká okupace bude jen další poznámkou pod čarou v tragické historii země.

Spojené státy nezískaly svou invazí do Afghánistánu nic. Američtí vojáci nekontrolují ani čtverečný palec afghánské půdy. Jakmile vojáci zvednou paty, bude země vrácena místním lidem. Tak tomu nepochybně zůstane. Generál Dan McNeill nedávno řekl, že „jestliže má pokračovat účinný boj proti povstalcům; USA by v Afghánistánu potřebovaly 400.000 vojáků k poražení odporu domorodých Paštúnů.“ V současné době mají USA a NATO v zemi jen 66.000 vojáků a spojenci odmítli poslat víc. Podle jednoduché logiky; vítězství je nemožné.

Bitva o srdce a mysli byla ztracena také. Sdělení Revoluční asociace žen Afghánistánu (RAWA) to shrnuje takto:

„Opětovné dosazení Severní aliance k moci rozdrtilo naděje našich lidí na svobodu a prosperitu, a prokázalo, že Bushově administrativě vůbec nejde o porážku terorismu… USA nechtějí porazit Taliban a Al-Kajdu, protože potom nebudou mít záminku zůstat v Afghánistánu a dosáhnout svých ekonomických a strategických zájmů v regionu… Po sedmi letech není žádný mír, lidská práva, demokracie nebo obnova v Afghánistánu. Strádání a bolest našich lidí se každým dnem zvětšuje… Věříme, že odchodem vojáků z Afghánistánu se naši lidé stanou svobodnějšími a dostanou se ze svých současných zmatků a pochybností… Svoboda Afghánistánu může být dosažena jen samotnými afghánskými lidmi. Spoléhat se na jedny nepřátele, že porazí jiné, je špatná politika, která jen utáhla sevření Severní aliancí a jejich pánů kolem krku našeho národa.“ (RAWA www.rawa.org)

Spojenci postupně uvidí, že Bushova válka nemůže být vyhraná, a že pokračování v boji je kontraproduktivní. Neexistuje žádné vojenské řešení a politické cíle se stávají stále zamlženější. To jen přidává k rostoucímu pocitu frustrace.

Ministr obrany Robert Gates se nedávno pokoušel přemluvit spojence k odeslání více bojových jednotek k boji na jih země, ale setkal se s houževnatým odporem. Gates řekl:

„Jsem znepokojen, že mnoho lidí na tomto kontinentě nemůže pochopit velikost přímé hrozby evropské bezpečnosti. Nesmíme se stát dvoudílnou aliancí, kde jedni budou ochotni bojovat a ti druzí nikoli. Takový vývoj se všemi důsledky pro všeobecnou bezpečnost by ve skutečnosti alianci zničil.“

Ale podpora pro válku v Evropě ubývá. Tohle je americká válka, ne jejich. Evropané nepotřebují okupovat zahraniční národy k naplnění svých energetických potřeb. Jejich země prosperují a můžou si dovolit nakupovat ropu za volné tržní ceny. Pouze Amerika chce válku. Je to všechno součást geopolitické „veliké strategie“ promítnutí americké síly do regionu kvůli kontrole jeho zdrojů. Zatím nejsou žádné známky, že plán bude úspěšný.

Německo má třetí největší ekonomika na světě. V posledních pár letech posílilo vztahy s Ruskem a udělalo dohody, které uspokojí jeho dlouhodobou energetickou spotřebu. Jenže německé zapojení v Afghánistánu napíná vztahy s Moskvou. Putin si myslí, že USA požívají válku k zapuštění kořenů v centrální Asii a tak budou moci kontrolovat cesty ropovodů od Kaspického moře a obklíčit Rusko a Čínu vojenskými základnami. Putin by přirozeně rád přesvědčil kancléřku Merkelovou ke stažení německých vojáků z Afghánistánu a mohl tak zasadit ránu Američany vedené alianci.

Časem němečtí představitelé uvidí, že je pošetilé tahat za nos lidi, kteří jim zaopatřují energii (Rusko) jen proto, aby podporovali americké dobrodružství. Když se Německo stáhne z Afghánistánu; NATO se rozpustí, zformuje se nová koalice, a transatlantická vazba se rozpadne. Trhliny jsou již viditelné.

Bush řekl, že válka v Afghánistánu musí pokračovat, nebo se země stane útočištěm pro drogy, terorismus a organizovaný zločin. Říká, že bojujeme proti „jedovaté ideologii islámského extremismu, které hrozí stát se globálním hnutím“.

Ale Taliban a místní lidé to vidí rozdílně. Vidí konflikt jako imperiální agresivní válku, která jen přidává utrpení lidí. Zdá se, že nedávná zpráva Fondu lidského rozvoje OSN tento názor podporuje. Ukazuje, že Afghánistán se propadl ve všech kategoriích. Snížila se průměrná délka lidského života, zvýšila se podvýživa, poklesla gramotnost a více než polovina populace pod hranicí chudoby. Stovky tisíc lidí byly vnitřně přemístěny kvůli válce.

Afghánistán nyní produkuje 90 procent světového opia; více než kterákoliv jiná země. Vzkvétající drogový obchod je přímým výsledkem americké invaze. Bush vytvořil největší narko-kolonii na světě. Je to úspěch?

Momentálně neexistují žádné plány k odstranění válečníků, nebo zlepšení života obyčejných Afghánců. Obnova stojí. Pokud USA v Afghánistánu zůstanou, situace za deset let bude ta samá jako dnes, jen zbytečně zemře více lidí. Většina Afghánců nyní pochopila, že slib demokracie byl lží. Okupace nepřinesla nic jiného než holou bídu a libovolné násilí.

Neexistuje žádný plán na obnovu Afghánistánu. Ve skutečnosti neexistuje vůbec žádný plán. Americká vláda se domnívala, že Taliban uvidí americkou vysoce moderní výzbroj a zbraně s laserovými zaměřovači a uteče do kopců. Udělali to. Teď jsou zpátky. A my jsme zapleteni do „nevyhratelné“ války s houževnatými nepřáteli, kteří jsou den ze dne silnější.

Evropané nakonec uvidí marnost války a odejdou. A to bude konec NATO.

Překlad Messin, 16.2.2008

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=8069

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich