Haag: Války začaly jednostranným odtržením republik

globe-32299_960_720

Ve středu 1.února pokračoval ve svém svědectví v Haagu profesor Branko Kostic. Svědek se dříve pohyboval ve vysoké politice, jako člen předsednictva SFRY za Černou Horu.

Profesor Kostic svědčil, že Miloševič byl oddán zachování mnohonárodní Jugoslávie.

Soudní stíhání prohlašuje, že Jugoslávie se rozpadla, protože ne-Srbové nechtěli žít v Srby ovládané Jugoslávii. Problémem této teze je skutečnost, že Jugoslávie nebyla nikdy Srby ovládána.

Kostic ve svém svědectví popsal strukturu jugoslávské armády (JNA). V roce 1991, kdy začal rozpad Jugoslávie – měla JNA nejvyšší generály v tomto etnickém složení: jeden Jugoslávec, dva Srbové, osm Chorvatů, dva Slovinci, dva Makedonci a jeden Muslim.

V té samé době byli předseda vlády, ministr zahraničí, minstr vývoje a ministr hospodářství Chorvati. Prezidentem Jugoslávie byl tehdy Stepjan Mesic – také Chorvat.

Je jasné, že motivem secesionistů nebyl strach ze „srbské dominance“. Kostic svědčil, že Slovinsko a Chorvatsko byly nejvíce ekonomicky vyspělé oblasti Jugoslávie – nikoliv Srbsko.

Porfesor Kostic svědčil, že válka ve Slovinsku roku 1991 vypukla, když se slovinské polovojenské jednotky neoprávněně zmocnily kontroly nad hraničními přechody SFRY. Tehdejší ministerský předseda jugoslávské vlády – Chorvat Ante Markovič poslal jednotky JNA, aby znovu převzaly kontrolu nad přechody, aby to byl ten moment, kdy vypukly boje.

Stíhání přitom obviňuje Miloševiče, že vyprovokoval války ve Slovinsku, Chorvatsku a Bosně. Žaloba prohlašuje, že Miloševič byl duchovní otcem obrovské konspirace, nebo „spojeného zločinného podniku“. Obžaloba dříve prohlašovala, že cílem spiknutí bylo vytvoření Velkého Srbska, ale nedávno toto obvinění stáhla. Není jasné, proč stíhání nyní věří údajnému plánu o spiknutí.

Miloševič má o mnoho jednodušší vysvětlení. Miloševič prohlašuje, že válka ve Slovinsku, Chorvatsku i Bosně vypukla, protože secesionistické síly neoprávněně převzaly kontrolu nad územím Jugoslávie, a jednostranně vyhlásily své odtržení, které porušilo ústavu Jugoslávie, stejně jako práva jugoslávských občanů (hlavně Srbů), kteří si přáli dále žít v Jugoslávii.

Aby prokázal své argumenty, tak Miloševič pustil videokazetu s rozhovorem s bývalým minstrem zahraničí (1989-1992) USA Jamesem Bakerem.

Baker v rozhovoru jasně říká, že občanská válka v Jugoslávii vypukla, protože secesionisté v Bosně, Chorvatsku a Slovinsku jednostranně vyhlásili nezávislost na Jugoslávii. Baker řekl, že jejich akce porušily helsinský Závěrečný akt a způsobily vypuknutí války.

Potom Miloševič pustil další videokazetu tentokrát rozhovor s Bakerovým následovníkem – Lawrencem Eagleburgerem (ministr zahraničí USA 1992-1993). Eagleburger bez obalu uvedl, že Bush respektoval secesionisty jednoduše proto, že se pokoušel vyhrát prezidentské volby v roce 1992 také za pomoci hlasů chorvatských Američanů.

Další promítaná videokazeta ukazovala bývalého chorvatského prezidenta FranjoTudjmana při projevu k davu svých příznivců na náměstí v Záhřebu. Tudjman zde prohlašoval, že by nebylo války, pokud by Chorvatsko nenaléhalo na odtržení od Jugoslávie.

Profesor Kostic poukázal na skutečnost, že podobné prohlášení učinil i bosensko-muslimský představitel Alija Izetbegovič. Připomenul notoricky známé Izetbegovičovoprohlášení, že by „obětoval mír za suverénní Bosnu“. Je důležité poznamenat, žeIzetbegovič toto prohlásil už v únoru 1991, tedy více než rok před vypuknutím války v Bosně.

Ale třešničkou na dortu bylo, když Miloševič citoval paragrafy 19 a 20 z kosovského obvinění: „25.června 1991 vyhlásilo Slovinsko nezávislost na SFRY, což vedlo k vypuknutí války.“ „Chorvatské vyhlášení nezávislosti 25.června 1991 vedlo k bojům.“ „6.března 1992 vyhlásila nezávislost Bosna a Hercegovina, což mělo za následek vypuknutí velké škály bojů.“

Jak je jasné z textu obvinění, jednostranné odtržení ze strany Bosny, Chorvatska a Slovinska způsobilo vypuknutí války.

Kostic dále svědčil o roli JNA během války v Chorvatsku. Řekl, že armáda fungovala jako nárazník mezi chorvatskými polovojenskými jednotkami a srbskými vesnicemi.

Dále svědek vysvětloval povstání Srbů z Krajiny v roce 1991. Svědčil, že povstání nemělo útočnou povahu. Srbové tehdy blokovali přístupové silnice do svých vesnic, aby zamezili příjezdu chorvatských polovojenských jednotek.

Profesor Kostic uvedl, že v roce 1991 žilo na území Chorvatska více než 12 procent Srbů, a v současnosti nyní je jich méně než 4 procenta. Kostic tuto změnu v národnostní skladby přisuzoval nepřátelským akcím chorvatských ozbrojených složek proti srbským civilistům.

Svědek řekl, že Tudjman provokoval boje, když 5.května 1991 oznámil, že chorvatská ekonomika by se měla připravovat na válku. Hned následujícího dne napadli chorvatští teroristé námořní zařízení ve Splitu a zabili vojáka JNA tak, že ho vytáhli z jeho ubikace, a potom škrtili až zemřel.

Kostic svědčil o destruktivní a pokrytecké roli mezinárodního společenství. V roce 1991 blokovali v jugoslávském předsednictvu zástupci Kosova, Vojvodiny, Srbska a Černé Hory zvolení Chorvata Stepjana Mesiče do čela předsednictva SFRY, protože učinil veřejné prohlášení, ve kterém podporoval odtržení a také prohlašoval, že by byl „posledním prezidentem Jugoslávie.“ Naproti tomu Slovinci, Chorvaté, Makedonci a bosenští zástupci tehdy kandidaturu Mesiče podporovali.

Nerozhodný stav čtyř proti čtyřem vyvolal v jugoslávském předsednictvu krizi. Evropské společenství (EC) zasáhlo pro vyřešení krize. EC garantovalo, že nebude v budoucnu podporovat secesi (odchod/odtržení) nějaké z republik, pokud členové, kteří blokovali Mesičovo zvolení změní svůj postoj.

Pak byl Mesič podpořen. Když poté Chorvatsko a Slovinsko protizákonně prohlásili své oddělení od Jugoslávie, tak EC zapřelo svůj slib a poskytlo jim uznání.

Messin, 7.2. 2006 ZDROJ

„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich